Když listí pláče,
pláčou i slova.
Tuhé prsty ubohostí na struny přikládám.
Srdce tak rádo by
vykrvácelo svou bolest na oltář.
Z hloubi duše vyvěrá
nicota mých hloupých květů.
Touha zmírá v zrcadlení,
to, co je, už není.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.